Hodnocení bych rozdělil na několik částí. Začnu domácími zápasy, kde se víceméně potvrdilo to, co jsme si předsevzali před sezónou, tj. vyhrávat co nejvíc zápasů doma, kdy jsme většinu zápasů vítězili vyšším rozdílem. Nastříleli jsme 26 branek a inkasovali jsme pouze tři, přitom jsme mnoho šancí nedali a mohli jsme vyhrávat ještě mnohem vyššími rozdíly. Na výsledcích se určitě podepsalo to, že jsme se scházeli na domácí zápasy v lepších sestavách, než tomu bylo na zápasy venkovní. Náš nejlepší zápas podzimu byl určitě s FC Vrchlabí B, kde jsme zvítězili 1 : 0 po neproměnění ještě mnoha dalších šancí.
Představovali jsme si, že tak, jak jsme odehráli tento zápas, kdy jsme po celých 90 min hráli s velkým nasazením, budeme během sezony pokračovat, což se nám bohužel nedařilo, a tím se dostávám k další části, tj. venkovní zápasy. Nehráli jsme to, co se nám dařilo v domácích zápasech. Mohlo to být zapříčiněno sestavou nebo přístupem hráčů k zápasu.

Dva zápasy, které jsme dohrávali laxně a bez chuti zápas vyhrát, byly zápasy se Spartakem Hajnice, kdy jsme na penalty prohráli, i když jsme vedli 2 : 0, a další asi náš nejhorší zápas s SK Jánské Lázně, kdy jsme prohráli 2 : 1. Další zápasy, které bych zařadil do kategorie velmi nepodařených, byl s MFK Trutnov C, který jsme prohráli 3 : 2, a následně s FK Poříčí u Trutnova, a to i přesto, že jsme vyhráli na penalty po velmi dlouhé době. V tomto utkání jsme již vedli 2 : 0, ale na začátku 2. poločasu přišlo během 10 min vyrovnání. Tato situace se opakovala již poněkolikáté. A právě takovéto zápasy bychom měli vyhrávat. Další bod hodnocení se týká tréninků.

Začátkem léta byla zpočátku na docela dobré úrovni docházka. Scházelo se 12 až 15 lidí. Časem účastníků tréninků ubývalo a na konci podzimu byla docházka velice nízká. Někdy bylo příčinou nepříznivé počasí, později kratší dny. Přibývalo omluvenek, některé byly podle mého názoru neodůvodněné. Omluvy bez udání důvodu typu „ nemohu“ jsou málo důvěryhodné a nehodící se pro dospělé hráče. Celkové hodnocení bych vzhledem ke ztrátě na první místo, která by s tímto hráčským týmem mohla být mnohem nižší, Je to o tom, že hráči by se měli snažit řídit se radami trenérů jak na tréninku tak při zápase. Pozitiva vidím ve starších hráčích jako je Roman Kovačík a Radek Kotyk, kteří začali hrát znovu za náš tým a přinesli do mužstva své zkušenosti, i když bych si představoval jejich ještě větší působení na mladší hráče. Dalším pozitivem je naše dvojice brankářů. Nebylo lehké vybrat z této dvojice toho, kdo bude chytat a kdo bude na lavičce. Plusem je návrat Jana Baše, který začal opět hrát fotbal, i když to bylo až na konci podzimu. Když tento hráč nebude mít své období, bude určitě platným hráčem celého týmu. Ocenil bych nástup nového kapitána Jardy Mádleho, kterému sice dlouho trvalo, než pochopil, co je úkolem kapitána, a myslím, že to pochopil až na konci podzimu, ale určitě bude pro tým přínosem. Plusem je také zabudování mladých hráčů do sestavy. Negativem ať v tréninku tak při zápasech, hlavně venkovních, je neplnění pokynů trenérů, taktéž hráči na lavičce, kteří ani nechtějí nastoupit na pár minut do zápasu, by měli svůj přístup přehodnotit. Je jasné, že většinou každý hráč chodí do práce a má třeba rodinu, ale je to jenom o chuti přijít na trénink nebo na zápas a nebýt pohodlný. Každý hráč to má v hlavě. Chce to kvalitně potrénovat v zimní přípravě a myslím si, že tento kolektiv hráčů má určitě na to, aby další sezonu kopal vyšší soutěž, ale znovu podotýkám, že je to o tréninkové píli a soustředění se na zápas.